A dodává, že nikdy nepotřeboval být na výsluní. „Moje práce musí dávat smysl mně i okolí, musí být užitečná.“
Čím teď nejvíc žijete?
Jednoznačně pražským dopravním terminálem Smíchovské nádraží. Je to neuvěřitelně složitá megastavba. Prolíná se totiž s několika dalšími stavbami, které jsou navíc v různých fázích přípravy. Pro některé se dělá dokumentace pro územní řízení, jiné jsou ve stavebním řízení a další se už brzy začnou stavět. To vše je potřeba koordinovat a vzájemně sladit. Kromě terminálu tam děláme i rekonstrukci výpravní budovy, rekonstrukci izolace metra. A aby toho nebylo málo, tak tam jsou i ochranná pásma vodních zdrojů a celá řada dalších nástrah. Výhodou je, že projekt koordinujeme ve 3D… Ale takhle složitá věc je pro mě hodně zajímavá.
Především asi svojí komplexností, ne?
Určitě. I přesto očekávám, že by se mohlo „kopnout“ už příští rok v dubnu. Napadá mě ještě jedna srdcovka z poslední doby. Mohu?
Určitě.
Železniční most na Výtoni, kde jsme v architektonické soutěži na jeho novou podobu skončili třetí (vítězný návrh vzešel z pera kanceláře 2T engineering a levý a pravý břeh Vltavy by měl spojit už v roce 2028, pozn. red.).
V SUDOPu se projektují především tratě – koleje, dálnice, mosty a tunely. Není proto vaše středisko tak trochu stranou většího zájmu?
Nejsme asi klasičtí tahouni. To budou spíše jiná oddělení. Bez nás čtrnácti by však byla řada věcí pro ostatní podstatně komplikovanější. Uvědomil jsem si to naplno ve chvíli, kdy jsme začali dělat na smíchovském terminálu. Kvůli velkému vytížení pak hrozilo, že bychom neměli na některé jiné projekty dost času, a tak je bylo potřeba objednat mimo SUDOP. Najednou jsem viděl, jak se jiné firmy s těmito projekty trápí, jak si projektanti obytných domů lámou na infrastruktuře zuby. Na druhou stranu my zase nemáme ambice projektovat bytové domy nebo hotely, to není naše parketa.
Podle vašich kolegů máte rád moderní technologie a neustále posunujete prezentaci svých projektů někam dál a výš. Nebojíte se experimentovat, používat drony, pracujete s BIM. Jak důležitá je digitalizace ve vašem oboru?
V posledních letech se začíná projektovat ve 3D. Když to zjednoduším, dřív se naše softwary používaly spíš jako takové digitální rýsovací prkno. S nástupem 3D si najednou projekty dovedou představit nejen projektanti nebo investoři, tedy odborníci, ale i laická veřejnost. Komunikace s veřejností, například při projednávání projektu, je najednou úplně jiná. Ve 3D si hned najdete svůj dům ve vztahu například k chystané trati. To dříve nebylo. Uznávám, že třeba taková koordinační situace byla pro laickou veřejnost jen změť čar.
To může přinášet nové emoce do stavebních řízení.
Asi ano. Ale do budoucna je tu velký prostor 3D modely využít na stavbách nebo třeba i na stavebních úřadech. Pro projektanty je 3D hodně velká pomoc. Hlavně pro koordinaci, vše je na jednom místě a na první pohled jasné.
V SUDOP PRAHA sídlí od roku 2019 prestižní digitální Bentley akademie, kde se školí BIM, tedy informační modelování staveb. Pracujete s BIM u vás na středisku?
Náš první projekt v BIM byla modernizace železniční stanice Česká Lípa v roce 2016. Model se skládal ze dvou pro BIM charakteristických částí: 3D modelu stavebních objektů a k nim přidaných negrafických informací. Informační model stavby zahrnoval profese železničního spodku a svršku, nástupišť, mostů, pozemních objektů, inženýrských sítí... Vlastně až na trakci tam bylo od všeho trochu. Pamatuji si to přesně. Byl to totiž náš první takto komplexní projekt v BIM.